Agility

11. týden

19. 6. 2007
Poběž paničko, ať mi stihneš chytit houpačkuNormálně jsme už další hodinu mít neměli, ale Káča nám nabídla, že kdo bude chtít, může příjít ještě na další a ty budou probíhat do začátku prázdnin. Tak jsme přišly. Byly jsme tam zase první. Po chvilce dorazila Růža, Chember a Hugo. Zkoušeli jsme pár překážek, tak 5 v kuse. Ze začátku jsem byla strašně rozlítaná. Měla jsem hroznou radost z pohybu, a tak mi bylo jedno kudy běhám. Ale panička z toho takovou radost neměla. Neběhala jsem tam, kde si představovala. Po chvilce jsem se už zklidnila a šlo mi to. Po procházení různých částí parkuru jsme to běhali celé naráz. 18 překážek. Docela mi to prý šlo, ale nechtěla jsem proběhnout látkovým tunelem. Vše ostatní jsem zvládala. I houpačku a slalom. Zase jsme se schovávali pod stromem a všichni postupně odpadávali. Na konci hodiny vytáhla Káča Daikí a ta byla moc nadšená, že nás všechny vidí. Dnes tu Káča měla i své dvě další fenky. Nejdřív jsem na ně zkoušela štěkat, ale panička mě rychle vynadala, tak jsem byla ticho. Panička se ptala, jestli jsou tento týden treninky, tak se těším, že půjdeme trénovat.

10. týden

12. 6. 2007
Překážka č.16-tunel-dělám paničce radostPo delší době jsme s paničkou byly na hodině agility. Měla stále nějaké zkoušky tak to nestíhala. Dnes mi to docela šlo. Káča mě i chválila, že za tu dobu, co jsem nebyla, jsem to nezapomněla. Zkoušely jsme 13 překážek v řadě a šlo mi to. No, občas se něco nepovedlo, ale ne mojí vinou, ale vinou paničky. Špatně mě naváděla. Bylo hodně horko, takže kdo zrovna neběhal na parkuru, tak se schovával pod stromem a tam nám bylo příjemně.

8. týden

20. 5. 2007
Proskočím kruhem, pak ještě pár překážek a budu si hrát s kamarádamaNa úterní hodině jsem nakonec s Věrkou nebyla, jelikož nemohla kvůli práci. Tak jsme se alespoň dnes vydaly zase trénovat. Na cvičáku byl připravený opět parkur, ale jiný než posledně. Byly dvě štěňata, tak jsem na ně taky štěkala, když se příblížily. Ten parkur byl docela zvláštní. Panička mě šoupla na stůl. Ze stolu dálku a pak kladina, ale co to... panička mě hrozně brzdí a křičí houpí pozor.... Jé, ona je to houpačka a panička má co dělat, aby mě stihla dohnat a chytit houpačku. Pak to se mnou stále opakuje a já už vím, že je to houpačka. Pak následuje skočka, rozrážecí tunel (ten mi panička stále musí zvedat, nechce se mi do něj), pak slalom, skočka, tunel a dvě skočky. Trhám rekord a mám za sebou 11 překážek v kuse. Ale já paniččce občas uteču někam jinam, takže si zase nemyslete, že jsem tak dobrá. Pak dáváme druhou část parkuru. Teď už kladina, skočka, kruh, tunel, áčko a tři skočky (ale jsem už hodně unavená, takže jdeme hodně pomalu). Panička si se mnou hodně hrála a válela mě v trávě. To mě bavilo, alespoň se dalo odpočívat. Po takovémto odpočinku se mi vždy běhalo mnohem lépe. Když odcházíme ze cvičáku, tak zase proštěkám jednoho pejska a panička se na mě zlobí. Ale chválí mě, že v tom vedru mi to docela šlo.

7. týden

8. 5. 2007
A to je moje kámoška DaikíKdyž se ráno paničky vzbudily, zhrozily se, že prší a je mokro a že se mi dnešní hodina nebude líbit. Mezitím, než jsme opravdu vyrazily na hodinu, přestalo pršet a dokonce i prokukovalo sluníčko. Když jsme s paničkou došly ke svičáku, tak jsme viděly hrát si Růžu s Daikí. Rychle jsem na ně zaštěkala a nějakým způsobem jsem si hrála s nimi. Bylo už docela zataženo a foukal dost vítr. Když nám začala hodina a přišla Chember, tak začalo pršet. Schovaly jsme se pod strom a čekaly. Naštěstí pod stromem bylo sucho. Jak jsme tam stály, tak si mě panička najednou dala na vodítko. Nevěděla jsem proč, vždyť nic nedělám. Pak mi to došlo, přicházel malamut Jerry. Panička měla asi strach, abych na něj nešla štěkat. Po chvilce naštěstí přestalo pršet a přišla i teriérka Katy. Dnes jsme zkoušely více překážek za sebou a panička mě hodně chválila. a href="http://civavy1.xf.cz/fotogalerie07_5/0520_2.jpg" target="_blank" title="Hravě proskakuju kruhem">Hravě proskakuju kruhemNechtěla jsem skákat jednu překážku, jelikož přímo za ní něco moc vonělo a já k tomu vždy musela jít. Ona si mě ale vždy zavolala zpět a já už ji přeskočila a pokračovala dál na kladinu, dálku či áčko. Nebo jiné. Co se mi dnes nelíbílo byl rozrážecí tunel, byl mokrej a těžkej fuuuj. Tak jsem jím prošla jen když mi ho nadzvedly. také jsem dnes hezky zvládála sekvenci. Kruh, voňavá překážka na podruhé, rychle zahnout do kruhu, skočka, tunel, skočka a áčko. Dokonce i na houpačku jsem poslouchala a hodně zpomalila a šla pomalinku. Co mě dnes moc nebavilo byl slalom. Něco vedle zase vonělo a já jsem paniččce furt utíkala od tyček. Ale nakonec jsem to nějak dokončila a ona měla velkou radost. No co bych pro tu radost neudělala:-), když mi pak vždy vytáhla mého plyšového psa a já si s ním hrála a honila ho. Dnes jsme nově zkoušely některé překážky a na závěr skočit na něco jako stůl a tam chvíli zůstat. To se mi moc líbilo, tak jsem tam skákala docela často. Ostatním se to taky líbilo, bylo tam suchoJ. Ani jsem si moc nevšímala Jerryho a on mě, přece nebudu dělat problémy. Jsou tu jiní menší psi. Naštěstí během hodiny už pršet nezačalo, až když jsme odcházely společně s Růžou.

13. 5. 2007
Takhle odpočívám, mám po čem...Panička se celý den učila nějaké plevele. Odpoledne se s druhou paničkou rozhodly, že si půjdeme na cvičák zatrenovát. Po cestě tedy zase studovaly ty plevely..., fakt nevím, co na tom mají. Na cvičáku byli velcí pejskové, tak jsem paničky zlobila a štěkala na ně. Na překážkách to docela šlo, akorát jsem nechtěla sama proběhnout rozrážecím tunelem. Na cvičáku byl připravený parkur a s paničkou jsme zvládly tak 7 překážek v kuse. Paničky se se mnou střídaly, jelikož v úterý má jít se mnou druhá panička a Romča má zápočet z těch divnejch plevelů...chjo. Dokonce jsem dostala od paničky pochvalu za hezky zvládnutou houpačku. Zatím mi jí teda stále přidržuje. Prý nechce, aby to se mnou praštilo. Byla jsem rychle unavená, a tak jsme šly zase domů.

6. týden

1. 5. 2007
Kladinu mám rádaNa úterní hodinu jsme šly tentokrát i s druhou paničkou. Protože prý bylo volno, či co. Přišly jsme zase dřív a tak jsem si trochu pohrála s Daikí. Dnešek byl jiný i v tom, že místo pinče si to přišla vyzkoušet jedna roční čivavka. Ta se mi moc líbila, jelikož jsme si spolu mohly hrát. A taky nepřišel malamut JerryJ. Utíkej, nebo Tě chytim...Akorát mě panička chtěla fotit a já jak ji stále hledala, tak jsem paničce utíkala z překážek a hledala druhou paničku. Romča se na mě docela zlobila a posadila druhou paničku na židli a nesměla se hnout. Já už byla spokojená, jelikož jsem věděla, kde je a už jsem se lépe soustředila. Jen jsem to občas vzala jinou cestou, než chtěla panička. Tak mě stále volala zpět, ale párkrát se mi i povedlo přesně to, co chtěla. No ona mi taky vždy přesně neřekla, co po mě chce, tak jsem běžela, kam já chtělaJ. Dnes jsme zkoušeli už i docela delší sekvence překážek a tunelů, nakonec se mi i podařilo. Jen ze začátku jsem obíhala překážku, která byla za áčkem a běžela rovnou do tunelu. Ale nakonec jsem to zvládla i s tou skokovkouJ.

7. 5. 2007
To skákání mě už docela baví...V pondělí mi panička zase oznámila, že si půjdeme zatrénovat. Čikinka se ani netvářila, že by chtěla jít s námi. Byla zalezlá v boudě a nikam se jí nechtělo. Když jsme došly k cvičáku, hned jsme viděly, že tu dnes Káča nemá Daikí. Akorát měla na hodině buldoka Viktora jako posledně. Paničce jsem dělala radost a vše jsem probíhala tak jak ona chtěla. Dokonce ve volných chvílích jsem dělala prvky navíc a probíhala překážky. Nevím proč, ale panička z toho radost neměla. Hned mě odvolala. Zvládala jsem sama i rozrážecí tunel. Když měl Viktor pauzu, tak jsme se pěkně honili. Panička říkala, že už mám alespoň pro dnešek vystaráno. Pak jsme šly zase na překážky a zvládala jsem i pro mě prý težké variace, že jsem měla vedle sebe dvě možnosti a panička mě naváděla na tu správnou a já ji poslouchala. Hraju si s kamarádamaPrůběžně jsem chodila pít a hrála si s plyšovým pejskem a paničkou. Pak jsme se ještě honily s Viktorem. Už jsem byla docela unavená, panička se mnou dala variaci několika překážek a chtěla to zakončit rozrážecím tunelem. Ale to už se mi nechtělo, tak jsem jím neproběhla a dělala, že jí vůbec nevnímám. Tak se přestala snažit. Dala mi ještě kladinu a šly jsme domů. U vchodu jsem se ještě potkala s přicházejícím pejskem, který byl hodně živý, a tak jsem na něj spustila. Po cestě na tramvaj jsem byla puštěná na louce a nečekaně se objevil velký pes na vodítku s košíkem. Taky jsem na něj spustila, ale panička mě volala a volala. Nakonec jsem přišla, ale dala jsem mu co proto. Panička mi pak říkala, že to už nebylo hraní... Do teď si asi myslela, že štěkám, jen když provokuju ke hře. Doma mě přivítala Čiki a šly jsme spolu odpočívat.

5. týden

24. 4. 2007
Přeskakuju dvě skokovky a hned pak vpřed do tuneluTak dnešní cesta na cvičák byla trochu jiná než vždycky. Poprchávalo a bylo mokro. Na cvičák jsme přišly zase o něco dřív, abych měla čas to všechno očmuchat. Panička se mnou zkoušela vše, co mám ráda, ale mě to moc nebavilo. No řekněte… koho by to bavilo v tom mokru. Jsem malá a tak to mám přímo z první ruky. Zkoušela se mnou i rozrážecí tunel, ale mě se nechtělo, tak jsem jí radost neudělala. Moje kamarádka Růženka na kladiněNavíc sebou plácla na zem jak jí v mokru podjely nohy. Za chvíli přišli moji spoluagiliťaci až na velkou jezevčici. Začali jsme přeskokem dvou skokovek za sebou a do tunelu. Tak jsme šli, první překážka v pohodě, ale druhou jsem nějak neodhadla a skočila dřív a vrazila hlavou do tyčky, která mi spadla na hlavu. Au au au. Panička mě rychle utěšuje. Tunel už jsem hodně vykuleně zvládla. Za chvíli jsme šli to samé znova. A co myslíte, stalo se mi to samé, zase jsem to schytala do hlavy. Tak a už skákat nebudu, nenechám se přeci zranit, navíc je tak mokro fuuuuj. Za chvíli jdeme na skokovku tunel a kruh. Vůbec nechci skákat. Káča mi snižuje laťku a jednu část dává úplně na zem. Jsem z toho dost vykulená, a tak paničce utíkám všude možně jen ne na ty překážky. Ona mě volá, tak tedy přijdu a nějak to udělám, ale vůbec nechci. Navíc přichází nový člen kurzu. Velký opravdu velký malamut Jerry. Růžo, budeš si se mnou hrát?Vypadá docela klidně, tak se ho snad nemusím bát. Za chvíli zkoušíme to samé jako před chvílí. Skokovku po chvilce přemlouvání skočím a mířím do tunelu a co je? Panička se zlobí, jelikož říkala nahoru na áčko. Ach jo, no tak na áčko. Po chvilce volnosti si asi ze mě dělají srandu. Káča staví za sebe tři skokovky. Já přece skákat nechci, nenechám se zmrzačit. Když jdeme na řadu tak sedím a dělám, že neslyším, já skákat nechci. Káča zase dává jednu stranu dolů a já tedy jdu. Proskakuju kruhemSice po první odbíhám pryč, ale po chvilce se vracím a celé to dokončím. Panička má hroznou radost, no nevím, možná jí tu radost dělat budu. Zase dostáváme volnost a malamut honí pinče jenže jak běží tak malamut Jerry to vzal přímo přes mě a já válím sudy. No tohle, to je teda den… Já tu být nechci. Jdeme zase na řadu, před skokovkou zase hraju divadlo, ale skočím. Jdeme na áčko a tunel, to mi jde, akorát panička ještě chce, abych skočila kruh. Tak to se mi fakt nechce, ale po chvilce přemlouvání jím proskočím. Jdeme znova na tři skokovky a kladinu a dálku. Udělám paničce radost a tak to pomalu skáču a kladinu i dálku dám. No panička zase má hroznou radost a hraje si se mnou a s mou hračkou. Nyní se vracíme ke skokovkám které mě dnes tak zranily. Už je skáču i celé nahoře, akorát látkový tunel mi Káča zvedá. Romča nechápe, proč do něj nechci. Káča říká, že to může být tím, že mě to dnes nebaví a taky tím, že jak je mokro, tak je těžší. Na závěr zkoušíme to, co mám ráda a to mi vše jde, dokonce i občas skokovku skočím. No uvidíme, snad mě to příště bude víc bavit, hlavně aby bylo lepší počasí.

29. 4. 2007
Jsem unavená, ale takhle skáču, ať má panička radost...V neděli jsem se byla s paničkou podívat na výstavu v Letňanech. Bylo tam spousty pejsků včetně čivavek. Panička si popovídala o Čiki a o mě a taky jsme se podívaly na závody agility. Odpoledne, když jsme odpočívaly, zavolala Romča, že vyhrála turnaj a zda se nechceme sejít a jet si zatrénovat agility. Panička souhlasila a tak jsme jely. Když jsme došly na cvičák, tak tam nikdo nebyl. Jen maminka Káči, která tam neměla zákazníka. Byla jsem docela unavená a tak jsem paničku moc neposlouchala. Sice mi dávala velké pauzy a hodně si se mnou hrála, ale mě se moc nechtělo. Nakonec jsem skoro vždy udělala to, co po mě chtěla. Trénink měla spíš Romča než já :-), jelikož paní cvičitelka se přišla na nás podívat a Romču hodně upozorňovala, jak mě navádí špatně :-) chi chi, já chyby nedělám to ona :-). Už jsem se nebála skákat jako posledně, jen jsem zvládala tak maximálně tři, no spíše dvě překážky za sebou. Látkový tunel jsme musely dělat spolu s druhou paničkou, jeliož mě se nechtělo :-). Paničky si pěkně popovídaly a pak jsme šly domů. Když jsme přišly, tak panička vzala Čiki ven a já odpadla do pelíšku. No řekněte, vždyť to byl náročný den.

30. 4. 2007
Teď mám pauzu a hraju si...V pondělí mě panička nečekaně vzala znova na cvičák. Říkala něco o tom, že tím, že je zítra svátek, jí odpadly obvyklé dnešní povinnosti. Takže měla čas jít na cvičák. Měla jsem úplně jinou náladu než včera. Byla tam Daikí a jeden ohař, tak jsem si zaštěkala a pak šla rychle běhat. Panička měla velkou radost, jelikož se mi dařilo skoro úplně vše a to dávala i více překážek za sebou. Zvládala jsem tři skokovky za sebou + tunel. Nebo skokovky tunel a áčko a ještě proskočit kruhem, většinou na podruhé, ale přece :-). Nemůžu být přece dokonalá. Paničce jsem dnes udělala radost a probíhala jsem i látkový tunel s návazem na skokovku a další skokovku. U té mě párkrát vyrušila Daikí, tak to jsem neodolala a šla na ní štěkat a trochu si hrát. Pak jsme šly znova to samé a už jsem to dokončila přesně jak panička chtěla. Jelikož svítilo sluníčko, tak mi panička dávala přestávky. Káče se mezitím vystřídali pejsci a přišel buldok. Tak jsem si na něj zaštěkala a pak byla hodná. Taky jsem si s ním a Daikí zaběhala. Co mi prý dnes moc nešlo, byl slalom, ale už jsem byla unavená tak se mi hold nechtělo, no to je toho. Pak jsme daly ještě pár překážek s kladinou a tunelem a šly jsme domů. Panička mě moc chválila a já měla radost, že mě tak chválí. Zítra nás čeká další hodina kurzu, tak je panička zvědavá jak mi to půjde. No ještě si to rozmyslím....

4 týden

17. 4. 2007
Běžím přes kladinuTentokrát jsme šly na agility o trochu dříve, jelikož Romče pan cvičitel poradil, ať jdeme dříve a mám dost času si to vše obejít a pročmuchat a že už pak budu lépe poslouchat a nebudu odbíhat od překážek. Když jsme přicházely ke cvičáku, viděly jsme jak Káča trénuje s Daikí. Romče se moc líbilo, jak Daikí běhá a je celá nadšená, ale to já přeci takyJ. Podle rady cvičitele mě nechala prozkoumávat, takže jsem si čmuchala a s Daikí jsme se dokonce pěkně vylítaly, i když je to oproti mě velká border kolie, našly jsme způsob jak se honit okolo překážek a prostě se vyblbnout. Na hodině jsem už byla vzorná. Dnes jsme zkoušely trojkombinace různých překážek, většinou se mi to dařilo, ale občas jsem místo na áčko, běžela třeba do tunelu. Ale panička se na mě rozlobila, zavolala si mě a musela jsem to dokončit, jak ona chtěla, ale to se mi většinou dařilo. Dokonce už i kruhem jsem proskakovala, ale většinou až na druhý pokus. Nejdřív jsem to zkusila, jestli fakt není lepší ten kruh oběhnout, ale když se to paničce nelíbilo a vrátila mě, tak jsem jím hold proskočila a pak běžela na kladinu a áčko. A ona měla velkou radost. Taky jsme dnes hodně zkoušely skokovou, sice se mi občas zachtělo jiným směrem, ale nakonec na zavolání jsem to dokončila správně. Když jsme měli probíhat rozrážecím tunelem, tak mi ho musí Káča stále zvedat, jinak jím prostě neproběhnu, ale dnes už jsem zvládla i za ním ještě skočit skokovku. Taky dnes byla skokovka, tu jsem zvládla a pak držená houpačka. Panička mi v jedné její části říká pozor, ale zatím moc nevím proč…Dnes bylo velké horko, takže nás pejsky nechávali hodně odpočívat a pít. Občas jsem byla jak lovecká kořist, protože mě najednou honilo 5 ostatních psů z kurzu, ale už se tolik nebojím. Hlavně ne Růženky.

22. 4. 2007
Proběhla jsem prorážecím tunelemV neděli jsem měla poslední hodinu poslušnosti. Cvičitel se mnou zkoušel můj neoblíbený rozrážecí tunel, ale prošla jsem jím jen na zvednutí. Kruh jsem taky skákala, ale né za běhu. Hodina byla moc fajn, jen se panička zlobila, že mi nešlo odložení… No řekněte, přece nemůžu zůstat ležet, když panička odchází…, ale na kratší vzdálenost jsem to nakonec zvládla. Dnes tam bylo docela dost pejsků. Se mnou byla na hodině “Čelsí” malá bílá fenečka, se kterou jsem si mohla hrát. Káča měla na hodině dobrmana a jednoho bígla. Občas jsme byli na volno všichni a já se jich ani nebála. Taky se objevila Růža na trénink opět s rodinkou a i jiní psi se tu točili na trénink agi. Po hodině jsme zůstali ještě chvilku trénovat agility. Panička mě chválila, skákala jsem dvě skokovky za sebou pak proběhla pevným tunelem, pak honem na áčko, jen závěrečný kruh jsem ji nechtěla skočit za běhu. Musela jsem vidět těsně za kruhem dobrůtku abych jím proskočila. Pak jsme šli ještě zkusit látkový tunel a panička mě převezla, vůbec ho na druhé straně nezvedla a já jím i tak proběhla a rozrazila ho. Měla z toho hroznou radost a já samozřejmě s ní. Pak to zkusila ještě jednou a znova jsem jím proběhla a měla zase velkou radost. No možná to nebude tak špatné. Když se z toho tak raduje, tak jím třeba probíhat budu… no ještě si to rozmyslím.

3. týden

10. 4. 2007
SlalomOpět nás čekala hodina agility, panička byla sice nemocná, ale překonala se a odběhala to se mnou. Jen hodně špatně mluvila, ale to mě zase tolik nevadí. Hned na začátku jsme se dozvěděli novinu, nejsme už na kurzu 4, ale 6. Přibila 5. fenečka velkého jezevčíka a do harému přibyl ještě jeden kluk a to pinč. Ten je z nás nejstarší, jsou mu už dva roky a nám holkám do 10 měsíců. Dnes mi to prý moc nešlo, panička nechápala, že když chtěla, abych skákala, tak já chtěla někde jinde čmuchat a ne zrovna skákat. Pravidelně jsem jí od překážek utíkala. Prostě mě to dnes až tak nebavilo, ale občas jsem i udělala co se po mě chtělo. Dnes jsme také poprvé zkoušeli houpačku, ale Káča ji všem držela, takže jsem ani necítila rozdíl oproti kladině. Jen panička neříkala povel nahoru, ale houpy. No nevím co tím myslí. Na konci, když už jsme skoro skončili, mě však chválila za slalom. No běhat za hračkou, to já umím, takže jsem proběhala i ty tyčky J

15. 4. 2007
Na cvičáku taky zvládám áčkoMáme povel lehni a zůstaňV neděli jsme měli hodinu základní poslušnosti a Romča šla s námi, že si dáme ještě trénink agility. Hned na začátku se mnou proběhala pár mých oblíbených překážek, ale jen mě slovně pochválila, tak jsem jí utekla k Věrce s tím, že mi dá třeba odměnu ona. Pan cvičitel, co mě má na poslušnost, hned Romču upozornil, že mi musí dát odměnu, jelikož ona na to nějak zapomněla. Takže pak už odměna byla. Bylo docela horko, tak jsem toho brzo měla už docela dost, ale měla jsem velkou pochvalu, že mi překážky šly. Ukázala jsem paničkám, že dokážu proskočit kruh. Dokonce se na treninku objevila i Růža s rodinou, už se Růženky vůbec nebojím, ani když si hraje s Daikí.

2. týden

3. 4. 2007
Na druhé hodině jsme hodně zkoušely skokovky a to tři překážky za sebou a povel “hop, vpřed, hop, vpřed” moc mi to nešlo a po první překážce jsem si běžela, kam se mi chtělo. Ale tunel a slalom mi šel, to mě moc baví. Dnes už to bylo lepší s Růžou, sice když jsem se pohla, byla stále u mě, ale když jsme odcházely ze cvičáku společně, tak jsme spolu šly a ani jsem se jí už nebála. Asi je fakt hodná, jak říká panička.

1 týden

27. 3. 2007
Dělám áčko a hned pak proskočím kruhemPo té co Káča řekla, že není problém chodit k ní a jsou tam také malí pejskové, hned se objevili. Fenečka westíka a ještě jedna fenečka jiného druhu teriéra (panička si nemůže vzpomenout na název J). Seznámila jsem se s “Daikí” což je fenka Káči (border kolie). Po tomto seznámení přišlo další, přišla poslední členka našeho kurzu, další border Kolie a to Růža. Na této hodině jsem se jí docela bála, obvzlášt když lítaly s Daikí. Na první hodině jsme si procházeli všechny překážky, tunel, kladinu, áčko jsem už znala a jsou to věci které mě moc baví. Co pro mě bylo horší, byl rozrážecí tunel, prošla jsem jím, jen když mi drželi konec a já viděla skrz. Taky když mě postavili před kruh, tak jsem nevěděla, co po mě panička chce. Já tím přeci proskočit nemůžu, jsem malá. Na houpačku máme zatím vstup zakázán a skokové překážky mi občas šly, občas ne J. A slalom jsem šla za pamlskem, ale moc jsem nechápala, proč mám jak trdlo chodit mezi těma tyčkama. Celkově však z první hodiny dobrý pocit pro paničku v porovnání s pondělní hodinou, je tu míň psů a jen jeden trochu problematickej, a to Růža. Ale panička si je jistá, že budeme kamarádky, jelikož Růža je moc hodná a je to bezproblémové plemeno. Já se přece bojím vlčáků a ne kolií.

Po první hodině paničce vrtalo hlavou, že nechápu kruh. Poprosila o koupení nafukovacího kruhu, abychtrénovala. Panička ho přinesla, ale kruh byl moc široký, takže to bylo ještě těžší než na cvičáku. Po chvilce zkoušení jsme to vzdaly. Paničky mají nafukovací kruh na léto a já klídek

Proč chodím na agility

Na kladiněNa agility jsme se s paničkou přihlásily, protože se mi na kurzech základní poslušnosti překážky moc líbily a docela se mi dařilo. Navíc taky proto, že mě kousl vlčák a já se po nějakou dobu psů strašně bála, tak abych byla v nějakém dalším kurzu s pejskama. No a taky proto, že se paničkám prostředí psí školy moc zalíbilo J . Na základní poslušnost nás měly rozdělené. Já chodila s Věrkou a Čiki s Romčou. A tak i Věrka měla dál se mnou chodit na agility, jen najít čas, aby jí to vyhovovalo. Našlo se pondělí a podle prvních zpráv jsme tam měli být pár začátečníků v docela dobré výšce ke mně. Po první hodině však byly paničky zklamané, cvičitelky v tom měly jaksi trochu guláš… A tak to dopadlo tak, že jsme tam sice byly tak hezká skupinka začátečníků, ale i pokročilí a velcí psi… Romču to trochu trápilo, jelikož jsem na první hodině nebyla vůbec v pohodě a hodně jsem se bála. Stále po mě někdo z těch pokročilých šel a naháněl mě. Romča si však vzpomněla, že její cvičitelka (ke které chodí v tu dobu s Čiki) má kurz agility v úterý dopoledne. S Věrkou o tomto času původně vůbec nepřemýšlely, jelikož se mnou měla chodit Věrka po práci. Jelikož Romča nemá v úterý školu a má čas, tak mě druhý den v úterý vzala a šla se Káči na hodinu zeptat, zdaby případně nešlo chodit na její kurz. K Romčině i mojí radosti nás vzala, je nás tam míň a je to moc prima.

Aktualizováno: 21. 5. 2007