Poprvé na horách

To vyprávím já - Čiki29. ledna 2005 byla sobota a já šla s paničkou na procházku a hrála jsem si se svojí psí kámoškou. V Praze po dlouhé době byl sníh, tak jsme v něm lítaly a válely se v něm.. Když jsme se vrátily, všichni mí páníčci byli oblečeni a připraveni někam jet. Bylo mi to hned jasné. Když se u nás doma objeví tašky, tak pojedeme někam na výlet. A taky jo, vzali mě do mé cestovní tašky a jeli jsme na autobusové nádraží. Jako vždy jsem byla hodná a v klidu spala. Byla jsem ráda, že mě nenechali doma a jela jsem s nimi. Když jsme po dlouhé tříhodinové cestě vystoupili, byla mi pěkná zima. Vydaly jsme se na procházku a já kolem sebe viděla sněhu jako ještě nikdy. Tady je ale sněhuPaničky mi daly svetřík, aby mi nebyla zima a už to šlo. Vše jsem si pěkně očmuchávála a byli zde i jiní psi, které jsem pak potkávala po celou dobu na horách. Byla jsem nadšená z nového prostředí a všude jsem čmuchala a běhala. Pro lyžaře jsem byla asi dost zajímavá, že jsem tak malá. Jako by nikdy neviděli malé psí plemeno na horách. Slyšela jsem jak říkají “je, to je typicky horskej pes”. Proč ne, mě se sníh líbil. Vydali jsme se do kopce hledat naše budoucí ubytování. Panička mě provokovala, ať jdu za ní, tak jsem šla. Panička mi ukazovala, že ten sníh umí být i hluboký. Mě se to moc líbilo, skákala jsem v něm a nemohla se toho nabažit. Akorát svetr byl pak celý bílý.

Ve sněhu se dá plavatV novém domově se mi moc líbilo, mělo to dva průchozí pokoje a svých teď už pět páníčků jsem měla hezky kolem sebe. Brali mě sebou do jídelny a já občas štěkala i na jiné človíčky, co tu bydleli. To se však páníčkům moc nelíbilo a vždy jsem to schytala. Druhý den se chlapy vydali lyžovat a já s paničkama se šla projít. Dnes totiž ony ještě nešly lyžovat. Šly jsme zase cestou, kde okolo byly závěje sněhu. Lítala jsem v tom a paničky napadlo, že svetr co jsem měla na sobě, nemá cenu, abych měla, tak mi ho sundaly. A tak to bylo lepší. Jediná vada byla, že mi nesundaly vodítko. Měly o mě strach, jelikož jsme šli po cestě, kde jezdili lyžaři a já jsem nečekaně skákala tam a zpět. Uf, to byla cesta, ještě že se můžu hřát v tomhle teplíčkuObčas to mělo i výhodu. Šly jsme z mírného kopce a já se nemohla vyškrábat zpět. Tak mě trošku popotáhly a já už byla zase na svých nohách. Šly jsme docela dlouhou procházku a došly jsme až k velké sjezdovce kde lyžovali chlapi. Panička mi dala suchý svetr a dala pod bundu. Tady mi bylo teplo a jak jsem byla unavená z té procházky tak jsem i usnula. Zpátky jsme se vrátily autobusem a já byla spokojená. Další dny to bylo tak, že všichni odešli tak v 9 lyžovat a mě nechaly na pokoji. Zde jsem spala a byla šťastná, když se vrátili tak okolo 2. hodiny. Pak jsme šli na procházku a já se opět vyřádila a lítala ve sněhu. Večer páníčci hráli karty v jídelně a já tam většinou byla s nimi. Dali mi něco na žvýkání a já byla spokojená. Měla jsem pochoutku a všechny kolem sebe.

Nemohla jsem se vyškrábat do kopceVe středu, když se páníčci opět vrátili z lyžování, jsme šli na procházku, tentokrát na jiné místo. Zde mě konečně pustili z vodítka. Šli jsme po cestě, kde projel většinou jen skútr nebo tudy šli nějací jiní lidé. Ty jsem vždy prostěkala a páníčci se zlobili. Ta cesta vedla nad velkým kopcem a dole tekla řeka. No tedy byla spíš zamrzlá. Pavlík mě provokoval a hodil mi kouli z toho srázu. Když jsem byla tak rozdováděná tak jsem za ní skočila a běžela hlubokým sněhem dolů. Jenže, když jsem chtěla nahoru, tak to nešlo. Bylo to moc prudký na mé malé nožky. Hodila jsem prosebný kukuč a Romča už pro mě šla. Přidržela mě zespodu a o ní jsem se mohla odrazit a jít nahoru. Jenže pak ona měla problém vylézt. Záchranná akceJelikož byla po pás ve sněhu a každým krokem se vždy propadala. Ostatní jí pomohly a vylezla. Páníčci si zde semnou hrozně moc hráli, běhali se mnou, házeli mi koule, ale když zkoušeli koule házet znova dolů, já sice chtěla, ale už jsem nešla. Přece tam nepůjdu znova, když jsem měla před tím takový problém. Hrozně se mi líbilo, když se mnou všichni blbli a skákali se mnou do hlubokého sněhu. Pak jsme šli do cukrárny, mě dali do tašky kterou měli sebou a já na své židli v tašce usnula, dalo mi to hrozně zabrat.

Hory jsou superOstatní dny jsme chodili na procházky jen sem a já zde mohla běhat bez vodítka. Taky mě brali sebou do obchodu, dali mě pod bundu a mě koukala jen hlava. Pro všechny jsem byla hrozně roztomilá. Jen kdyby věděli, jak umím zlobit, to by koukali. Poslední den mě panička opět vzala na sjezdovku, kde jsem jí spala v bundě. Svítilo na mě sluníčko a bylo mi teplo. Když jsme se vrátili do Prahy, sníh už tu nebyl, jen takové zmrzlé kusy. To už se mi nelíbilo, na horách to byla větší zábava.

Při záchranné akci Ve sněhu se mi líbí Za rok určitě přijedeme zase